Je osoba, která dluží věřiteli, který poskytl dlužníku většinou finanční půjčku.

Dlužník je ze závazkového právního vztahu povinný k plnění, ke kterému se zavázal vůči věřiteli. Dlužník má dluh vůči věřiteli. Dlužníkem může být kdokoli, fyzická osoba i právnická. Pokud dlužník neuhradí dluh dle stanovených podmínek, zejména termínu, stává se z něj neplatič.
Dodlužníkem se nazývá dlužník dlužníka.

Spočívá většinou ve vymožení peněžité částky od povinného (dlužníka) pro oprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti.
• Soudní exekutor může v jedné věci zvolit více druhů exekuce zároveň, pro každý z nich pak vydá zvláštní exekuční příkaz.
• Exekuce ukládající zaplacení peněžité částky může být provedena srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, postižením podniku, zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech, správou nemovitosti, pozastavením řidičského oprávnění. Exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci nebo provedením prací a výkonů.

Exekuce se dělí dále na:

Správní exekuce
• V rámci správní exekuce nejen vymáhá správní orgán povinnost, kterou v určitém správním řízení uložil, ale návrh na zahájení může podat i libovolná osoba, které bylo vykonatelným správním rozhodnutím přiznáno určité právo, případně byl správním orgánem schválen vykonatelný smír a z tohoto smíru ji vymáhané právo plyne.

Daňová exekuce
• Daňová exekuce slouží pouze k vymáhání daňových nedoplatků a nedoplatků na pokutách, udělených v daňovém řízení. Vymáhajícím orgánem a zároveň v pozici oprávněného je správce daně, tedy finanční úřad, který kromě využití tohoto typu exekučního řízení může podat i návrh na zahájení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce prostřednictvím soudního exekutora.

Je rozhodnutí nebo jiná listina, která obsahuje povinnost zaplatit určitou částku, vrátit určitou věc či umožnit určitě konání. Není-li tato povinnost splněna, pak slouží exekuční titul jako podklad pro nařízení exekuce.

Exekučním titulem může být:
• rozhodnutí soudu (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek
• schválený smír
• rozhodčí nález
• notářský zápis se svolením k vykonatelnosti
• exekutorský zápis o dohodě splnit určitou povinnost se svolením k vykonatelnosti
• rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků
• rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení
• jiná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon (např. upravený seznam přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení)

– neboli osobní bankrot, nebo také soudní oddlužení.
Insolvence je stav, kdy člověk požádá soud o oddlužení, protože je ve stavu platební neschopnosti. Tzn. dlužník není schopný splácet své dluhy a tak dostát svým závazkům, o to i přes snahu dlužníka splácet svůj dluh věřiteli.

Výhody oddlužení:
• zastavení exekutorů a vymahačů
• spojení všech dluhů do jednoho
• zákonem garantovaná část příjmu vám zůstává
• splácení po dobu 3 nebo 5 let, pak zbytek dluhu odpuštěn

Pokud dlužník nesplní svou povinnost splatit dluh dobrovolně, může oprávněný užití právního institutu výkonu rozhodnutí či exekuce, pokud věřitel exekučním titulem. Prodej nemovitosti je způsob provedení výkonu rozhodnutí, kterým lze nejúčinněji vymáhat vysoké peněžité pohledávky. Výhodou je, že prodejem nemovitosti lze vymáhat vysoké pohledávky, které by jinými způsoby byly prakticky ztracené nebo by jejich uspokojení v rámci vykonávacího řízení trvalo mnohem delší dobu. Nevýhodu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti je, že celé řízení po vyplacení vymožené pohledávky oprávněnému trvá i několik let.

Nepravomocný exekuční příkaz znamená, že na jednoho z majitelů byla uvalena exekuce, která je zatím ve fázi nepravomocného rozhodnutí. Jakmile si dotyčný dlužník převezme dokumenty od exekutora, stává se exekuce pravomocnou.

Oprávněným se stává věřitel, kterému dlužník neplní smluvené plnění a který svou pohledávku (dluh) začal vymáhat soudně či exekučně.

Povinným je naopak ten, kdo má podle exekučního titulu něco plnit, vykonat nebo zaplatit (dlužník).

je subjekt (osoba, společnost, banka), který něco půjčila dlužníkovi (zpravidla peníze) a díky závazkového právního vztahu je tento subjekt oprávněný požadovat plnění po dlužníkovi.

Více zde

Je jeden z prostředků, kterým může exekutor postihnout majetek dlužníka. Více na webu Exekutorské komory ČR.

• Exekutorské zástavní právo je oprávněn zřídit exekutor ve prospěch oprávněného na nemovitostech povinného k zajištění uspokojení pohledávky oprávněného, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce.

• Je alternativou k vedení exekuce prodejem nemovitostí, která je podmíněna účelností ve vztahu k vymáhané pohledávce. Právní úprava tohoto zajišťovacího institutu je obdobná jako v případě řízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem.

Dlužník zajišťuje pohledávku například pomocí věci, která je ve vlastnictví dlužníka

• Zástavní právo je v praxi nejčastější zajišťovací institut – zajišťuje se jím povinnost k plnění (k dalším formám zajištění patří např. ručení, dohoda o srážkách ze mzdy apod.). Zástavní věřitel má před ostatními věřiteli prioritní postavení – dochází-li ke zpeněžení zástavy, je to především on, kdo musí být z dosaženého výtěžku na prvním místě uspokojen.

• Jako zástava může sloužit např. věc, spoluvlastnický podíl na věci, pohledávka, obchodní podíl, předmět průmyslového vlastnictví apod.

• Zástavní právo může specificky vzniknout na základě rozhodnutí soudu v rámci exekučního řízení, a to jen na určené nemovitosti, ačkoli včetně všech jejích součástí a příslušenství. Zaznamenává se též do katastru nemovitostí.

• Protože ale jde jen o zástavní právo, byť zřízené v rámci exekučního řízení, nelze jeho prostřednictvím přímo uspokojit pohledávku dlužníka (oprávněného), slouží pouze jako zajišťovací institut.

• Teprve v případě, že dlužník (povinný) zajištěnou pohledávku nesplní, je možné na jeho základě provést standardní výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti

• Obdobně funguje i exekutorské zástavní právo, které může zřídit svým exekučním příkazem soudní exekutor.

• Soudcovské zástavní právo se zřizuje právní mocí unesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Jedná se o zvláštní druh zástavního práva, které je současně způsobem exekuce. Zřízením soudcovského zástavního práva však nedochází k postižení majetku povinného, toto zástavní právo plní funkci zajišťovací.

• Oprávněný musí učinit další právní úkony směřující k uspokojení jeho pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

• Zřízení soudcovského zástavního práva se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem. Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž soudu došel návrh na jeho zřízení.

• Zákonné zástavní právo vzniká automaticky při splnění zákonem předpokládaných podmínek. Jedná se např. o občanský zákoník (§ 672 upravuje vznik zástavního práva pronajímatele k movitým věcem nájemce), zákon o vlastnictví bytů (§ 15), obchodní zákoník (§ 535, § 608, § 628, § 707).

• Obchodní zákoník v jednotlivých případech stanoví, že takto zřízené zástavní právo má přednost před jinými zástavními právy. Tuto úpravu však nereflektuje insolvenční právo. Ke vzniku zákonného zástavního práva není třeba projevu vůle zúčastněných subjektů.

• Správce daně (finanční úřad) může zřídit svým rozhodnutím zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně.

• Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku vlastníka, odlišného od daňového subjektu, jehož nedoplatek je zajišťován, a to na základě předchozího písemného souhlasu vlastníka s úředně ověřeným podpisem.

Je právní úkon, kterým věřitel prohlásí celý úvěr za splatný, tzn. že vyzve dlužníka k úhradě celé zbývající dlužné částky včetně úroků a poplatků.

Jedná se o situaci, kdy je celá smlouva o úvěru/půjčce vypovězena (bankou, nebankovní společností) poskytovatelem půjčky. V rámci zesplatnění úvěru dojde k tomu, že osoba, která si peníze půjčila, je povinna zbytek půjčky doplatit. Tzn. konec splátkám, stejně jako je i jakýmkoliv domluvám. Pro zesplatnění je potřeba, aby několik měsíců po sobě nebyla uhrazena jediná splátka a ) dojde také k tomu, že dlužník nekomunikuje či se vyhýbá převzetí pošty.